Existují ještě normální ženy?

8. 07. 2018 15:12:03
Existují ještě normální ženy, které vědí, co chtejí? Při randění člověk narazí na věcí očekávané a na věci zcela neočekávané.

Co se mé maličkosti týče (197 cm), patřím do generace mileniálů, což mi nejde přes pysky, proto raději říkám, že jsem dítě Černobylu, díky tomu asi ta nadměrná výška a hubená postava. Ale jinak obyčejný synek z maloměsta, co hledá to své štěstí. Tradicionalista, co raději vážný vztah, manželství, potomky, než-li cizokrajné dovolené, kariéru nebo několikaciferné bankovní konto. A tak jsem se vydal hledat tu pravou, jak jinak v dnešní době, než přes aplikaci – Tinder.

Pro ty, jenž to neznají, jednoduchá věc, kde si nastavíte požadovanou vzdálenost a věk vaší vyvolené, pak jen u jejich fotek buď dáte like nebo false a čekáte jestli se některé zalíbíte a ta vám též dá like, čímž se vám otevře chat a je jen na vás, co ze sebe vyplodíte, abyste ji zaujali. Podotýkám, že rovnou vynechávám děvčata, která ráda špulí rty před zrcadlem, nejlépe s iphonem v ruce (asi známka prestiže či co), děvčata která se ráda fotí ve spodním prádle, né že by to nebylo hezké pokoukání, ale taková asi nebude to pravé pro vztah.

Až jsem narazil na slečnu, ze které mi doslova spadla brada, samozřejmě krásná, o tom žádná, ale hlavně podmanivý úsměv a naprosto roztomilé dolíčky ve tváři, tomu se prostě nedá odolat. Zhluboka jsem se nadechl a div si nepromáčkl displej na telefonu, doufajíc, že to bude shoda.

A ona to shoda byla! Jen jsem se zrovna nacházel na beerfestu, takže mé rozpoložení bylo více než úsměvné a slova se mi pletla, pointa tam byla, jen to nebylo to pravé, co chcete říci, abyste ji zaujali. Přesto se druhý den ozvala a po pár zprávách, už byla odhodlaná navštívit to moje okresní bydliště, jen ze zdravotních důvodů to nebylo hned možné. A tak jsme si psali ještě denně další dva týdny, než mělo přijít na plánové shledání.

Den před tím, než měla přijet, jsme si psali a najednou se zeptala, co dělám, jestli jsem pil a jestli nechci přijet za ní na večerní rande. Spontánní nápady mám rád, tak jsem se vykulil z postele, oblékl a spěchal do auta, pač mě čekalo přes 55 km na cestě, do cíle jsem mimochodem dorazil před půlnocí. Následovala seznamovačka, prohlídka jejího města, ve finále jsem předal balíček prezentů z mého města, prostě to nej co je u nás k dostání a teď přichází vtipná vsuvka. Celou dobu se mi chtělo smrkat, neměl jsem kapesník, takže místo rozloučení, jsme jeli k ní, abych se mohl konečně vysmrkat. “Rada pro pány, jak se dostat do jejího bytu - musí se vám chtít smrkat!” Udělala nám kávu, povídali jsme si a cca ve 3 ráno naznala, že už je dost pozdě, abych se vracel domů, bylo by vhodnější kdybych přespal u ní. Ať si vezmu její postel, ona že si vezme sedačku, s čímž jsem zásadně nesouhlasil, spokojím se klidně i s polštářem na zemi, nejsem z cukru. Nakonec jsme oba usnuli v objetí, v její posteli. Ne nic nebylo, sice jsem chlap, nadržený chlap, ale též jsem gentleman a na prvním rande by to bylo prostě divné.

Druhý den, po snídani, jsme vyjeli do té mé metropole, kde je pro mne už naprosto všechno všední a nezajímavé, pro ostatní snad ještě okouzlující, těžko říct. Ale po 18-ti hodinovém rande se sama ozvala s celkem optimistickou náladou. Zjevně to se mnou nebylo tak hrozné.

Druhé rande bylo též spontánní, kdy jsem uprostřed týdne v podvečer opět nasedl do auta a vydal se za ní. Naspal asi 4 hodiny a vracel se rovnou do práce, kde mě čekala 12-ti hodinová šichta - ano, pro ženy se přetrhneme.

Třetí rande, už plánové, více standartní, kafíčko, procházka, prostě klasika, však to známe všichni.

A první společný víkend, oslava jejích narozenin, její kamarádi a chata = past. Naprosto nekomfortní situace, do které se nechcete dostat, jen já jsem takové pako, že jsem se tomu upsal dobrovolně.

A už se dostáváme k nadpisu. Až jsme se dostali do situace, kdy si má vysněná potencionální žena, šla lehnout a nechala mě se svými kamarády - pár ( kluk a holka ) a holčina jen o deset centimetrů menší než já a zároveň jediná, tak trochu více komunikativní a zajímavá, bohužel.. Když jsem si šel lehnout za mojí budoucí potencionální ženou, dozvěděl jsem se jen, že jsem opilec a že jsem chtěl sbalit její kamarádku, nejvíc by se jí prý dotklo, kdybych se sbalil a šel si lehnout za ní nahoru, čekala že se to vážně stane.

Racionálně jsem se jí snažil vysvětlit, že jsem tady jen kvůli ní a kvůli tomu, že mám oči jen pro ni a že jsem do ní naprostý blázen a určitě nejsem idiot, abych flirtoval s její kamarádkou, že jsem se snažil jen o obyčejnou společenskou diskuzi. Ne, argumenty nasrané ženské, prostě vždy vyhrají, jste pánové bez šance, ha.

Přeskočím v ději, jsme u ní doma, diskuze o tom co se odehrálo. Vlastně prý nejsem akční a není ze mě cítit energie.. (nee já jen tak po nocích jezdím 55 km ze srandy a ještě u toho skoro nespím) Neprojevuji emoce.. ( nee, já ji nenosil na rukou, doslova ) a že prostě necítí zamilovanost. Inu su chlapec racionální, nebudu se hádat a fňukat, sbalil jsem se a jel domů.

Po týdnu jsme si vyměnili ještě pár zpráv, v poslední uvedla, že se má prostě blbě. Jakožto slušně vychovaný kluk, se ptám co se děje. Nechtěla to řešit.. Dobrá, dal jsem se do řeči já. Napsal jsem jí esej na jedna a půl stránky A4 o jejích problémech. Jsem všímavý chlapec a kupodivu jsem toho od ní zaslechl a všimnul si hodně věcí, se kterými má v životě problém a shrnul je. Nic jsem jí nevytýkal, snažil jsem se hledat rady, být morální oporou, pomoci.

Naznala, že tak jak jsem ji stihl poznat já, ji neznají ani kamarádi po několika letech (všímám si), ve finále z ní vypadlo, že je vlastně už 4 roky zamilovaná do kluka, se kterým chodila 4 měsíce, který ji nepředstavil své matce a pak se s ní bez vysvětlení rozešel a ona ho i přesto pořád miluje..

A tady už to moje hlava přestala chápat úplně. Existují ještě normální ženy? Chcete aby s vámi chlapi vymetali chodníky nebo aby se k vám chovali s respektem a úctou? Chcete chlapa, kterému na vás záleží, všímá si vás nebo jen chcete chlapa, který vámi opovrhuje? Víte vy samotné, co vlastně chcete? Držím se verze, že hodné holky, zlý kluky chtějí a často se mi to potvrzuje. Jaký máte názor vy?

P.S.: je to napsáno ve zkratce

Autor: Lukas Balada | neděle 8.7.2018 15:12 | karma článku: 42.01 | přečteno: 7248x

Další články blogera

Lukas Balada

Seznamka vs. realita

Existují ještě normální ženy, které vědí, co chtejí? Při randění člověk narazí na věcí očekávané a na věci zcela neočekávané.

17.7.2018 v 11:54 | Karma článku: 24.28 | Přečteno: 1602 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Irena Aghová

Povídka: Zeměžluč.

Není nic horšího, než když člověk nemůže najít klíče. Stojí před svým bytem, odkud se line krásná hudba, kterou před odchodem z bytu nevypnul, zpívá kanárek a ta představa, že nemůže dál, je až děsivá.

17.11.2018 v 18:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Martin Vlasák

Zachrání reformu plánovaná novela vyhlášky o společném vzdělávání?

Je škoda, že stát nechal rozbít fungující systém speciálního školství. Může zachránit nepovedenou reformu plánovaná novela o společném vzdělávání?

17.11.2018 v 16:28 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 223 | Diskuse

Michal Kotyk

Pane Babiši, předejte kormidlo!

Je to dobře míněná rada. Patřím podle vašeho názoru sice k těm, které nenávidíte, k těm, kteří, dle vašeho přesvědčení, usilují o vaše zničení. Mýlíte se. Nejsem nikým placen a ani ponoukán. Já to s vámi myslím dobře.

17.11.2018 v 16:27 | Karma článku: 19.89 | Přečteno: 362 | Diskuse

Hana Pavezková

Pro všechny oběti šikany (mobbingu a bossingu na pracovišti)

Co jsem provedl, že si zasloužím takový trest? „Dobře míněné slovo může ponížit nebo i zabít, aniž bychom si ušpinili ruce. Jedním z velkých potěšení v životě člověka je ponižování bližních.“ Pierre Desproges

17.11.2018 v 16:26 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 329 | Diskuse

Filip Vracovský

Půjdeme přes mrtvoly?

Už několik dní se snažím ignorovat co se děje... ale dnes žasnu ještě víc než jindy. Nic bych si nepřál raději než jiné kormidelníky u vesel místo Babiše se Zemanem.

17.11.2018 v 15:40 | Karma článku: 37.58 | Přečteno: 1301 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4425

Co se mé maličkosti týče (197 cm), patřím do generace mileniálů, což mi nejde přes pysky, proto raději říkám, že jsem dítě Černobylu, díky tomu asi ta nadměrná výška a hubená postava. Ale jinak obyčejný synek z maloměsta, co hledá to své štěstí. Tradicionalista, co raději vážný vztah, manželství, potomky, než-li cizokrajné dovolené, kariéru nebo několikaciferné bankovní konto.

Najdete na iDNES.cz